Systemický seminář: Autority v našich životech

Autority. Silné osobnosti, které nás formují - od nich přebíráme jejich teorie a filosofie, podle nich si v životě stavíme své vize a cíle, s nimi se srovnáváme, podle nich se hodnotíme, proti nim občas bojujeme, zkrátka a dobře, k nim se vztahujeme. Táta, pan ředitel, Václav Havel, Justin Bieber. Autority nám dávají jistotu a směřování, motivaci a energii. Ehm, vážně? Nenaskočili jsme si v tomto směru na objektivistické dogma? A co když přepneme do paradigmatu, kdy autorita je naším konstruktem, prvkem psychického systému, který si z nějakého důvodu vytváříme? A pokud by to tak, bylo, k čemu nám skutečně autority v životě jsou? Co když si právě jejich prostřednictvím konstruujeme své hranice a limity, data pro sebekritiku, co když právě ony jsou sociálně přijatelným způsobem, jak se zbavit odpovědnosti? Pojďme společně ty autority trochu rozpitvat, aby se nám s nimi a s námi samotnými lépe žilo.

Máme za sebou další, celkově už sedmý Systemický seminář, tentokrát na téma Autorit a moci s nimi spojené. A o čem šla řeč? Kromě poměrně hutné diskuse o tom, co to ty autority vlastně jsou, také jak vznikají, jak nás ovlivňují, jak je můžeme využívat a co v případech, kdy jsme (nebo chceme být) autoritou my pro druhé. Shrnout to do několika vět je těžké, ale pro představu alespoň ty nejzásadnější závěry:

• V dnešní době, které se snaží o maximální rovnostářství (v rodinách, ve školách, ve firmách…) začíná být téma autorit a moci celkem solidní tabu. Jako společnost jsme extrémně citliví na zneužívání formální moci.
• Autorita je nositel objektivních norem. Každý sociální systém autoritu či autority potřebuje, protože kdyby neměl jednotící normy, dělal (a myslel) by si každý co chce, a systém by se rozpadl.
• Autority si vytváříme v raném dětství – tím, jak nám pomáhají poznávat svět, si je stavíme do role, kdy ví (umí, zvládají) více než my, a my k nim vzhlížíme.
• V pubertě sice máme potřebu se vůči těmto konkrétním autoritám (rodiče, učitelé…) vymezovat, princip autorit už ale máme v sobě, tak je jen nahrazujeme někým jiným (trenér, influencer, popová hvězda…). A to pokračuje i do dospělosti. Bohužel většinou neuvědomovaně.
• Autorita je fenomén, který není inherentní (táta je autorita), ale přisuzovaný (přisuzuju tátovi autoritu). O tom, zda pro nás někdo je či není autorita, rozhodujeme my.
• Rozdělovat si autority na racionální, tradiční a charismatické (zdravíme Maxe Webera) má svůj smysl, každá totiž slouží trošku k něčemu jinému.
• O tom, jestli jsme my pro druhé autorita, rozhodují druzí. My s tím mnoho nenaděláme (rodiče puberťáků vědí, podobně manažeři ve firmách, kteří reflektují rozdíly mezi oficiální organizační strukturou a tím, jak to funguje doopravdy). Dá se na tom pracovat, nedá se to řídit.
• Autorita je super, pokud potřebujeme model pro rozvoj. Motivuje, energetizuje, směřuje. Anebo tam, kde je tíha odpovědnosti už moc velká a než abychom se s ní vyrovnávali, dobrovolně se podvolíme a odpovědnosti se zbavíme. Třeba u doktora.
• Pokud autorita využívá svou moc jen v odůvodněných případech (na vyžádání, v krizích, ve vytváření strategie – zkrátka na principu užitečnosti a pro dobro systému), je všeobecně akceptovatelná.
• Potíž nastává tam, kde autorita začíná kašlat na potřeby systému a moc využívá ve svůj prospěch. Diktátor, mikromanažer, hyperprotektivní máma… Tyhle všechny čekají dříve nebo později vzpoury.

Autority mají v našich životech svůj obrovský smysl a de facto bez nich nemůžeme existovat. O tom, jaké autority ale budeme mít a k čemu nám budou sloužit, si rozhodujeme jen my sami…

Provokující, rozšiřující, inspirativní - takové jsou ? Systemické semináře. V říjnu nás čekají Ambice, v prosinci Vztah k rodičům. A na rok 2025 už se chystají zbrusu nová témata! Více info tady. 

REFERENCE

Systemické semináře s Martinem Chocholou se pro mě staly zdrojem inspirace po většinu roku 2023 a proto jsem se rozhodl si je prožít i v roce letošním. Ačkoli zde potkávám pokaždé jiný či obměněný tým účastníku, neměl jsem nikdy problém s integritou či bezpečnou intimitou ve skupině. Ba naopak, vždy se mi podařilo vplout do největších hlubin študákovy duše a pomáhá mi to si semináře (vy)užít na maximum. Každý tematický seminář mi přinesl vždy něco, co mi zarezonovalo či brnklo o moji strunu, a mohl jsem si něco odnést domů, do práce, do kapely, do hospody… Co jsem si užil nejvíce? Asi téma Úzkosti a strachy. Proč? No není nad to , když vám do cesty přijde něco v pravou chvíli. A který byl pro mě nejvíce užitečný? Asi seminář Teorie, které nás ovládají a řídí, bavilo mě získávat další, hluboký pohled na to, co se děje v našem přemýšlení, co ovlivňuje naše jednání, naše pozorování druhých, sebe sama a vlastně celého světa. Semináře jsou pro mě velmi užitečné a rád bych je všem systemikům upřímně doporučil!

Jan Tišer, jednatel, ředitel a spolumajitel, Parketcentrum

Na systemické semináře si v podstatě chodím odpočinout od běžného shonu pracovního dne. Chodím si pro otázky a podněty, které mě v každodenním pracovním spěchu vůbec nenapadnou. Navíc dostávám ochutnat pohledy a nápady dalších systemiků. Ještě nikdy jsem neodcházela s pocitem, že by šlo o ztracený čas. Naopak mi došlo, že to ani tak není o tématu semináře, jako spíš o chuti pustit se do prozkoumávání toho, jak přemýšlím o svém přemýšlení. Zkrátka mohu jedině doporučit! 

Irena Zatloukalová, průvodce business komunikací

Systemické semináře jsou pro mě způsob užitečné a uvěřitelné cesty za zrcadlo. Vždy, a zatím jsem nezažil zklamání, mě zavedly do oblasti poznání a způsobů uvažování, které svým propojením vytvářejí novost a originalitu samu o sobě. Martinova "...jenom nabízím", následovaná potažením z vapovačky, jsou pro mě příslibem pádu králičí norou, v podstatě logickým a přirozeným propojováním pro mě do té doby nepropojitelného, nalézáním neznámého a jsoucného. A pokud půjdu v úvahách ještě dále, Systemické semináře jsou vlastně opakovaným připomínáním, že bych to mohl být i já, kdo je za určité konstelace schopen do snídaně uvěřit v sedm nemožností.

Jan Bárta, manažer lidských zdrojů

Zúčastnil jsem se všech Systemických seminářů a chci se podělit o svou zkušenost, zejména s těmi, kteří se zajímají o osobní rozvoj a management. Semináře považuji za super nástroj k rozšíření Systemického výcviku a aplikování systemického přístupu na oblasti, které v běžném životě nechávám v pozadí. Při řešení témat jako emoce, úzkosti, mezigenerační dynamika, vliv autorit... si odkrývám zajímavé aspekty své osobnosti, s přímým vlivem na mou pozici v managementu. Diskuse s ostatními systemiky mi umožňují hlouběji proniknout do mého vnitřního světa, lépe pochopit a využívat své myšlenky a chování. Co Semináře odlišuje od podobných akcí, je pocit sounáležitosti s ostatními systemiky. Atmosféra je otevřená a sdílná, podporuje hlubokou sebereflexi bez hodnocení nebo srovnávání. Je to prostor, kde můžeme společně zkoumat širokou škálu zkušeností a pohledů na život. Martin Chochola s neobyčejným citem pro pojmenovávání principů prezentuje jednu hypotézu za druhou a neustále nás vede k hlubšímu porozumění nás samých. Nehledáme přitom jednoduchá vysvětlení, zkoumáme různé perspektivy související s jednotlivými tématy. Na semináře jezdím s otevřenou myslí a často s pocitem, že nemám nic konkrétního k prozkoumání. Martinovy otázky mě však rychle vedou k novým objevům. Ze seminářů odcházím obohacen o nové podněty, s rozšířenou realitou pro spokojenější život, a s velkou motivací promítnout nové myšlenky do reálného života. Jako manažer dostávám do rukou nástroje pro zefektivnění řízení týmu a lepší komunikaci. V ostatních rolích pak nástroj pro to, jak zůstat sám sebou.

Slavomír Med, zakladatel, Livinplane